Dobré ráno Vaness

Co by to bylo za pondělí kdyby se něco nepodělalo?

To zní jako dobrý úvod ne?

Snažím se chodit spát dřív a zároveň i vstávat dřív, aby můj den byl produktivnější a já toho víc stihla. Možná dospěju i k tomu si chodit zaběhat ráno – místo večera, ovšem moje disciplína a můj spánkový režim není uzpůsobený na to vstávat v 5 ráno.

I když v pondělí mám ve škole předměty na které se nejmíň těším, snažím si dělat pondělní ráno co nejpříjemnější. Hned po probuzení si udělám teplou vodu s citrónem (což je pro start nejlepší) a jdu se dát nějak do kupy. Vstávám v 6 taky proto, abych si mohla dát vydatnou snídani a měla dostatek času na její přípravu. Dále si přichystám ovoce jako dopolední svačinu a uvařím si kafe, které si následně vezmu s sebou (protože vím že jediný co mi zpříjemní pondělní hodiny ve škole je právě můj oblíbený Flat White).

Moje pozitivita upadá, když v autě zjistím, že kávu jsem nechala na kuchyňské lince a už je pozdě se vrátit, jinak bych nestíhala.

„No nevadí, mám náskok , stihnu si zajít do Podniku“. Uklidňuji se myšlenkou, že pondělí ráno přežiju. V půli cesty do školy nás zastaví Policajtky, které nejspíš taky neměly nejmilejší ráno, ovšem na rozdíl ode mě mají tu možnost si zlost někde vybít. Je pondělí ráno, 7.40, dýchací zkouška, to vážně?!

Důvodem zastavení je stará technická, budiž. Vysvětlujeme p. policajtkám, že Ok, je to firemní auto, not my fault, spěcháme.

Jestli jste viděli Zootropolis, jistě si vzpomínáte na scénu s lenochody. Přibližně taková byla rychlost vypisování pokuty. Poprosím tedy paní policajtky, že když už teda jejich pracovní tempo není zrovna nejrychlejší, tak ať nám orazítkuje a potvrdí zdržení a rovnou 3x, protože mám i 2 malý sourozence v autě. Koukali na mě, jako bych jim dala nadlidský úkol. Čekám, čekám, nervózní, jedu pozdě, máme pokutu, stres.

Nakonec mi paní přinese věci na podepsán a na omluvenkách není napsaný aktuální měsíc, ale měsíc předešlý.

Vystoupím z auta, běžím k nim, poprosím je, aby přepsaly chybný měsíc. Policajtka protočí oči, těžce vydechne, přepisuje datum, podává mi papíry a pronese „Máte jezdit dřív“.

Stála jsem jak opařená, koukala jsem na ně s otevřenou pusou, držící v ruce omluvenky a pokutu a říkám si, Dobré ráno Vaness.