I said YES in Paris !

Před pár dny jsem se vrátila z Paříže.  Ještě jsem plná dojmů a nádherných zážitků.

Navštívila jsem místa, která jsem tolik chtěla vidět. V Paříži jsem byla naposledy před pěti lety a z toho jsem 80% pobytu strávila v Disneylandu, takže ze samotného města jsem si nic neodnesla.

 Letos jsem se konečně do Paříže vydala za jiným účelem. Primárně mě zajímala osobitost a duch města. A další na řadě byli galerie, muzea a umělecká díla o kterých se učím už 4 rokem ve škole. Bylo krásné vidět velkou část na vlastní oči.

Můj výlet se stál pohádkovým v momentě, kdy mě můj Michael požádal v Paříži o ruku.

na sobě mám: 

sako: reserved 

svetr: mango 

kalhoty: amisu

boty: botovo.cz

hodinky: DW z 24time

kabelka: Chloé

Paříž byla trochu chladná, ale na kráse ji to rozhodně neubíralo. Nejvíce mě fascinovala architektura, atmosféra, bulváry a pohledy do bytů Pařížanů.

Káva mě bohužel nikde neuspokojila, kdežto jídlo hodnotím velice kladně.

Ráda pozoruji místní, jakým způsobem tráví čas, co rádi dělají a čím se liší od nás

styleček <3 

A nakonec láska. 

Jelikož jsem tenhle příběh říkala nejmíň 100x, bude jednodušší, když to napíšu sem.

Když jsme s Michaelem spolu začínali chodit, oba dva jsme si už na začátku našeho vztahu řekli, kam chceme náš vztah směřovat. Vztah typu „zkusíme to a uvidíme“ pro nás neměl význam. Oba jsme se shodli na tom, že manželství má pro nás velkou váhu a také je to náš cíl.

Máme stejné hodnoty v životě i ve vztahu, takže po téměř dvou letech chození jsme přirozeně přemýšleli kam náš vztah posunout. 
O svatbě jsme mluvili a mluvíme docela často. Přesto kdy, kde a jak mě Michael požádá o ruku,jsem netušila.

Myslím, že to zvládl na jedničku, protože vybral snad to nejromantičtější město na světě.

Věděla jsem, že pokud to bude v Paříži, nebude to nic otřepaného…takže když jsme byli před Eiffelovou věží, neměla jsem strach, že proběhne nějaký flashmob :D

Šli jsme se projít od Champs-Élysées směrem k Vítěznému oblouku. Odtud jsme si vybrali jednu ze sta ulic a šli jsme dál,kam nás nohy zavedou. Bohužel si nepamatuji jak se ta ulice jmenovala. Vím pouze to, že po procházce tak frekventovanými bulváry, jsme chtěli trochu klidu. Oba jsme hledali nějaké klidné místo kde si sednout. Park který jsme našli byl ideální alternativou. Tak tedy, tam se vše odehrálo.

Seděli jsme a povídali si o našich dojmech z města. Opřela jsem se o jeho rameno, ale nemohla jsem přeslechnout velmi hlasitý tlukot jeho srdce. Vážně jsem přemýšlela, jestli ho neupozorním, že mu srdce tluče jako časová bomba :D. Ale už v jeho projevu jsem poznala, že je nějaký nervóní a nesvůj. Ptal se mě dokola jestli ho mám ráda a ujišťoval mě, že on to má taky tak. Povídal mi o věcech, které spolu plánujeme a na všechno jsem odpovídala "ano, ano ano, ano já vím, ano je to tak, ano těším se…ano ano ano".  Po chvíli si stoupnul a pobídl mě, ať si stoupnu taky (myslela jsem si, že už odtud odejdeme) a klekl si. (ano! Klekl si!). No a už jsem měla slzy v očích. Potom se zeptal, zda se stanu jeho ženou. A jak jinak. I SAID YES!!

UložitUložit